Menu

Cart

Přirozená chůze

   Chůze je pro nás naprosto přirozený styl pohybu a naše tělo je pro něj dokonale vyvinuto. Po miliony let se člověk takto pohybuje a, jako u každého pohybu i u chůze platí zásada pohybovat se co nejvíce efektivně. Tedy tak, aby pohyb naše tělo co nejméně namáhal. Důvod je zřejmý, moci se takto pohybovat co nejdéle (myšleno v horizontu jednoho výletu, ale i celého života).

Pro tyto účely máme k dispozici dokonalý nástroj, lidské chodidlo. Mozek díky informacím od něj dokáže lépe nastavit celý pohybový aparát a přizpůsobit styl pohybu tak, abychom tělo zbytečně nezatěžovali.

   Pro představu se projděme bosí po štěrkové cestě – automaticky zkrátíme krok, nohy více pokrčíme v kolenou, chodidlo budeme na zem pokládat přední částí, která dokáže ihned reagovat a došlap do jisté míry utlumit. Přes takovýto povrch navíc patrně téměř přecupitáme, ať jej máme rychle za sebou:). Stalo se vám někdy, že jste bosí šlápli na opravdu ostrý kamínek? Co se stalo potom? Pravděpodobně se tato noha Ihned "podlomila" v koleni do té míry, aby tělo nespadlo na zem, ale ona si ulevila, a druhá měla čas zareagovat a tělo na ni co nejryhleji přenést svou váhu. Vše proběhne bez našeho přemýšlení, naprosto automaticky. Tělo se o sebe dokáže postarat, jen musí mít ty správné informace a možnost adekvátně reagovat. Naše chodidlo je v tomto ohledu nenahraditelný a dokonalý nástroj.

   V současné době se ale v naprosté většině času pohybujeme po umělém lidmi vytvořeném povrchu. Jak na něj? Někomu může přijít, že vzhledem k jeho tvrdosti je opět potřeba našlapovat na přední část nohy a částečně má pravdu (viz odrážka "pomalejší chůze"). Nicméně pokud je povrch, po kterém se pohybujeme dostatečně rovný tedy bez výrazných výškových nerovností (např. asfalt, zámková dlažba, méně již třeba starší ulice z kočičích hlav), přirozeně jako první při chůzi na zem položíme patu. Je dobré ale zdůraznit slovo POLOŽIT, neboť pata není uzpůsobena k dopadu. Noha v takovém postavení zajišťuje minimální tlumení.

   Proto, abychom byli schopni kontrolovat správný došlap, patu co nejladněji kladli na zem a pohybovali se v souladu s naším tělem, může být nápomocno pár tipů:

být plně vědomý a trpělivý - zprvu se plně soustředit a kontrolovat své tělo - vědomě ho učit pohybovat se jinak, než bylo doposud zvyklé, přenastavení chce čas a nebude to během týdne

držení těla – hlava jakoby vytežená za temeno; nemít ji skloněnou k zemi, shrbená záda nebo jakkoli vychýlené těžiště; zem před sebou sledovat jen pohybem očí

kratší krok – pro kontrolované položení paty na zem nemůžeme dělat dlouhé kroky – došlo by k přílišnému vychýlení těžiště a na přední nohu bychom dopadli, což nechceme. Při kratším kroku navíc našlápneme na tukový polštář pod patní kostí, který došlap změkčí. Část váhy je díky klenbě přenesena na přední část chodidla

pomalejší chůze – zprvu velmi pravděpodobně nepůjde jít rychle; lépe se techniku naučíme při pomalejší chůzi, když jsme více v klidu; pokud potřebujeme jít tak rychle, že už bychom nezvládli vést krok ladně přes patu, raději položme na zem jako první bříška prstů (noha vstřebá energii dopadajícího těla jako při běhu) a těsně po nich na zem položme i patu – nohu tedy pokladéjme více naplocho; pro ještě větší rychlost raději popoběhněme:)

nohy mírně pokrčené v kolenou – ne propnutá kolena (nohy pak připomínají spíše chůdy); při mírně pokrčených kolenou je pohyb více ladný, tělo jakoby více živé, pružné

celková uvolněnost – celé tělo mít co nejvíce uvolněné, bez zbytečného napětí a zaťatých svalů

aktivní prsty – znovu se naučit využívat prsty – k odrazu zejména palec, který má sílu k tomu, dodat tělu extra energii do dalšího kroku; při zapojených prstech je navíc snazší vědomě udržet váhu těla na zadní noze a přední tak poskytnout více času pro letmé přistání paty; kdykoli si vzpomeneme, vědomě se prsty opřeme do země ať už při kroku nebo při stoji; je potřeba znovu nastavit spojení mezi mozkem a svaly prstů, abychom je opět dovedli plně ovládat

a hlavně ra-dost-ně.....e-e-e,pardon, neslyšně:) – žít co nejvíce v radosti je jistě vele důležité, nicméně pro potřeby tohoto článku jsme chtěli říci neslyšně. Zvuk je v tomto případě výborný ukazatel správného došlapu – neměli bychom slyšet své kroky. A když se nám již bude zdát, že patu klademe na zem bez dopadu a neslyšně, zkusme jít se zacpanýma ušima – i ten nejnepatrnější otřes při došlapu uslyšíme skrze své tělo – eliminovat i toto je další level:)

   Každý máme jiné tělo, trochu jinak nastavené, trochu jinak funkční. Každý tedy postupujme podle své intuice, naslouchejme svému tělu a nešlápneme vedle. Tyto tipy nám mohou více či méně pomoci, každopádně přenastavení těla na nové fungování a jeho plné zautomatizování bude chtít určitý čas (a může to být i otázka měsíců). Přeci jen X let bylo naše tělo zvyklé nějak se pohybovat a nyní po něm chceme změnu. Nepůjde to ze dne na den, ale postupem času a pravidelným "tréninkem" (naštěstí chodíme denně, takže příležitostí je mnoho:) dostaneme nové fungování "pod kůži" a pak půjde vše lehčeji. A po nějakém čase si možná uvědomíme, že se nám chodí velmi příjemně, cítíme se lehčí a živější. Navíc budeme schopni vnímat i velmi malé otřesy při "nepodařeném" došlapu a co víc, uvědomíme si, že nám to není příjemné.

Můžete se také podívat na vide ze seriálu s fyzioterapeutem Radkem Plašilem. Radek zde ve stručnosti popisuje a předvádí zásady přirozené a pro tělo zdravé chůze: https://www.youtube.com/watch?v=byQ1pkTk0CM&t=3s

Všem přejeme zdravý a jistý krok plný radosti.

 

Int20155Brightness

Bosá noha

5. května 59/40

Liberec 1

460 01

 

Jsme tu pro Vás:)

info@bosa-noha.cz

tel.: 727 972 703

Log In or Register

fb iconLog in with Facebook